Úvodem…

…Bylo slunné nedělní odpoledne, dne 17. srpna roku 2003, když se našemu budoucímu vůdci Zdeňku Voráčovi zrodila v hlavě myšlenka. A byla to myšlenka vskutku odvážná: založit první sbor dobrovolných hasičů složený z žen obce Leština.
Uplynul sotva den, a v pondělí následujícího týdne se skupina dívek, které projevily o tento koníček zájem, sešla u zdejší hasičské zbrojnice. Tam se dívky seznámily s hasičským nářadím, které poprvé držely v rukou. Byly informovány které nářadí patří k dané funkci ve družstvu a co tato funkce obnáší. Podle toho se děvčata měla možnost rozhodnout, kterou z funkcí by chtěla vykonávat. Dále dostala úkol navnadit do svého družstva i další dívky z Leštiny, aby se jejich počet zvýšil, a družstvo tak mělo i několik náhradnic. Poté se již dívky rozešly domů, kde mohly uvažovat, která z funkcí by se jim líbila, a která další děvčata by se mohla přidat…

 

Úterý 19. srpna 2003

Náš první trénink

Po včerejším seznámení s požární výbavou jsme se dnes sešli na první trénink. Když jsme si nachystali všechno potřebné nářadí, přemístili jsme se s ním na hřiště, kde běžně trénuje družstvo leštinských hasičů. Tam jsme si zkoušeli spojování hadic, savic a ovládání stroje. Potom nám kluci pomohli nachystat hadice na základnu a konečně jsme si zkusili útok. Sice byl jen na sucho, tedy bez vody, ale i tak jsme z něj měli radost, protože nám to šlo celkem dobře. Našim chytrým klukům (hasičům) se to asi moc nelíbilo, a tak nám to chtěli předvést pomalu tak, jak by to mělo vypadat. Zahájili útok a běželi, a běželi. Neměli však zapojené “B-čko” se strojem, a tak nám předvedli útok přesně tak, jak by neměl dopadnout. Jelikož se nám předvedli spíše oni nežli útok, neodnesli jsme si z jejich rychlého útoku téměř nic. Po nezdařené akci nám kluci nachystali hadice zpět na základnu, abychom si ještě mohli natrénovat rychlé ale správné spojování hadic. Náš vůdce se nám snažil vše vysvětlit tak, abychom pochopili co máme vlastně dělat, a upřesnili jsme si která z funkcí by nám nejlépe vyhovovala. Ke košíku šla Pavla Voráčová. Spojovat savice chtěla Lenka Schlesingerová. Strojníka začala dělat její sestra Renata. Béčkaře chtěla dělat Hana Bártová. Rozdělovač si zabrala Zuzana Vařeková. Proudařky byly Veronika Lepková a Veronika Langová. Tak vypadal celý náš tým. Po rozdělení funkcí jsme si začaly zkoušet, co obnáší náš úkol. Když jsme si myslely že víme co máme dělat, zkusili jsme ještě jeden útok. Samozřejmě opět na sucho. Když jsme ho zkusily, spokojené s naším výkonem a s plnými hlavami myšlenek o možném vylepšení našeho úkolu jsme začaly motat hadice. Po vyčerpatelném tréninku jsme se všichni unaveni odebrali domů.

 

Středa 20. srpna 2003

První zkušenosti s útokem s vodou

Plní energie a nových myšlenek jsme se dnes sešli před hasičskou zbrojnicí k dalšímu získávání zkušeností. Jakmile jsme si nachystali všechny potřebné věci k útoku, chtěli jsme ho zkusit ihned s vodou. Náš vedoucí však chtěl, abychom si nejdříve vyzkoušely ještě jeden útok bez vody. Ještě jednou jsme to tedy zkusily, i když jsme se už moc těšily, až budeme moci vyzkoušet vodu. Celí natěšení, ale i nervózní jsme se poté nachystaly na útok s vodou. Ten se nám povedl báječně. Potom jsme ještě chvíli setrvaly na svých pozicích a zkoušely ještě několikrát pouštět vodu, aby si proudařky mohly vyzkoušet, z jaké pozice je nejlepší trefovat terč. My ostatní jsme si meziím mohly ještě zkoušet naše úkoly. Když nám vše šlo na výbornou, smotaly jsme hadice, uklidili nářadí a odebraly jsme se domů. Jen jsme ještě musely pověsit u zbrojnice hadice, aby nám do zítřejšího tréninku vyschly.

 

Čtvrtek 21. srpna 2003

Nový člen

Dnešním dnem jsme se rozrostly o jednoho člena. Přidala se k nám Petra Sittová a tak jsme ji zaučovali jako náhradní proudařku za Veroniku Langovou, která na dnešním tréninku nemohla být. Proto jsme si první útok vyzkoušely bez vody. Petře ovšem nevyhovoval levý proud, a proto se vyměnila s druhou proudařkou Veronikou Lepkovou. Verča nebyla na levý proud zvyklá, a tak se na něj snažila zvyknout. Dalo jí to spoustu práce, ale nakonec jí to šlo báječně. Dorazila i další dívka, která si chtěla zkusit, zda by zvládla být hasičkou. Pak už jsme zkoušely útoky pouze s vodou. Nakonec jsme smotali hadice a odebrali se z hřiště k hasičárně, kde jsme roztáhli a pověsili hadice, domluvili jsme se na další den ve kterém si zkusíme útok v uniformě, helmě a samozřejmě s páskem.

 

Pátek 22. srpna 2003

Smutá zpráva

Dnešní den byl pro náš tým smutný, jelikož jsme se dozvěděli, že nám vážně onemocněla naše proudařka Veronika Langová a proto s námi letos již nebude moci soutěžit. Celí zdrceni jsme tedy museli Verču nahradit. Jako její náhradnice nastoupila Petra Sittová, která Verču včera zastupovala. Začali jsme tedy trénovat útoky ve stejné sestavě jako včera. Vedoucí nám navrhl, abychom si zkusili útok v uniformě. Proto jsme si musely vybrat svoje velikosti, i když nebylo zas tak moc z čeho vybírat. Dále jsme si vybíraly opasky a helmy. Jejich výběr trval nejdéle, jelikož mnohé z nás mají menší hlavy než kluci, kterým helmy patří. Pak už jsme se konečně dostaly k samotnému útoku. Poznaly jsme, že splnit náš úkol v uniformě, je řece jen těžší než normálně. proto jsme byly šťastné, když bylo po útoku, a my mohly ze sebe uniformy opět sundat. Potom jsme dál trénovali útoky, abychom se v nich stále více zdokonalovaly.

 

Sobota 23. srpna 2003

Příprava na soutěž

Dnes jsme se sešli brzy ráno, abychom si mohly vyzkoušet alespoň ještě jeden útok v uniformě, dokud nebude takové horko. Ihned jak jsme dorazili na hřiště, oblékly jsme se tedy do uniforem a začaly si motat hadice tak, jak je každá z nás potřebuje. potom nám vedoucí sdělil, že přípravu hadic na základnu nám bude měřit, abychom se vlezly do intervalu pěti minut, který musíme splnit na závodech. Nejdříve jsme z toho měly strach, protože nikdo nevěděl, jak dlouho nám příprava běžně trvá. Začaly jsme tedy chystat nářadí a hadice na základnu. Když jsme byly hotovy, zbývala nám ještě téměř minuta. Byly jsme se svým výkonem spokojené, a připravily se na start. Útok se nám povedl, a tak již nebylo třeba dále trénovat v uniformě. po převléknutí jsme si chtěly zkusit ještě několik útoků, ale vyskytl se problém. Na dráze kde jsme trénovali se objevil nějaký pán a začal tam sekat trávu. Nenechal si domluvit, aby nám nepřekážel, a tak jsme další útok běžely jiným směrem na fotbalové hřiště. Jelikož nám útok vyšel, moc nám jeho počínání nevadilo. Potom jsme ještě dostaly pokyny od vedoucího na zítřejší závod a jely domů.

 

 

Neděle 24.08.2003

První soutěž

V neděli po obědě jsme se sešli jako každý jiný den před hasičskou zbrojnicí, i když dnešek byl něčím výjimečný: chystali jsme se na naši první hasičskou soutěž. Dnešní den byl pro nás takovou velkou premiérou.
Jakmile jsme si nachystali všechny potřebné věci, vypravili jsme se na cestu do Nemile kde se závody konaly. Když jsme tam dojeli, ještě nikdo kromě pořadatelů tam nebyl. Proto jsme měli čas si řádně prohlédnout závodní dráhu a rozmyslet taktiku. Měly jsme strach z úzké a krátké dráhy, na které by se nám mohly zamotat hadice. Také jsme se obávaly toho, že přijede moc ženských družstev. Ostatní soutěžící družstva se začala pomalu sjíždět. Měly jsme radost, že jezdí jen družstva mužská, ale nakonec přijela i dvě družstva žen.
Soutěž začala a jako třetí závodící družstvo nastoupili leštinští muži. Každá z nás jim držela pěstičky co to šlo. Vše se jim dařilo, až do chvíle, kdy rozdělovač stoupl na hadici proudaři. Tím proudaři vypadla hadice s proudnicí z ruky, a proto se pro ně musel vracet. Mezi tím už se k němu přibližovala voda, a tak mu chtěl rozdělovač pomoci tím, že popotáhne rozdělovač blíže k terčům. Chytil však rozdělovač a „B-čkovou“ hadici za půlspojky a tím je rozpojil. Zchladil tak celé přihlížející obecenstvo. Strojník zpomalil vodu a savičář, který ihned přiběhl k rozdělovači se mu snažil pomoci hadici a rozdělovač opět spojit. Po bouřlivém zápasu se vše podařilo a leštinské družstvo mužů útok dokončilo s časem 45 sekund.
Od té doby se naše tréma čím dál víc stupňovala. Pak došla řada na nás. Kluci s trenérem nám pomohli nachystat si hadice na základnu, a potom jsme se již nachystaly na startovní čáru.
Když zazněl zvukový signál, vyběhly jsme každá na svou pozici. Strojník a savičářka neměly žádné problémy. Jen košík ne a ne se nasadit. Nakonec se to za krátký čas podařilo, a voda šla jako normálně. Rozdělovač pod tlakem vody zalehl rozdělovačku, která však situaci hravě zvládla. Proudařky doběhly na svá stanoviště nachystaly si pozice, a za chviličku se již trefovaly do terčů. Bylo to pro ně vlastně po prvé, jelikož jsme při tréninku nikdy žádné terče, ani čáru odkud se mohou trefovat neměly.Proudařkám však sražení terčů trvalo jen malou chvilku. Ovšem nikdo z nás si nevšiml, že levá proudařka měla maličký přešlap, když s ní smýkl tlak vody. Proto jsme dostaly Neplatný pokus.
Verča z toho byla celá zdrcená, až z toho kopla před rozhodčím do helmy a se vším hodila na zem. Ostatním to však vůbec nevadilo, protože jsme byly velmi spokojené s dosaženým časem 28 sekund.
Nejvíce nás překvapilo, že nám každý fandil, ale leštinské družstvo mužů, které by mělo stát při nás se nám smálo. Byli šťastni když se dozvěděli že máme NP, i když právě u nich je to častý výsledek soutěží.
Hasičům z Kolšova i odjinud se náš útok velmi líbil a povzbuzovali nás do dalších závodů. I rozhodčí nebyli šťastni z toho, že nám dali NP za takovou maličkost.
Když nám nakonec předávali pohár za třetí místo, dort a míč k tomu, měla již i Verča dobrou náladu.
Samozřejmě že po focení s cenami a rozhodčími jsme dort snědli. Odnesly jsme půlku i klukům, kteří si však za jejich chování nic nezasloužili. Náš vůdce nás ještě pochválil za krásný útok, a pozval nás za něj na pohár. Potom jsme se odebraly na cestu domů. Když jsme tam dorazili, měli už kluci pověšené i naše hadice, což nás mile překvapilo.
Tak skončil náš velký den.

 

 

 

Úterý 26. srpna 2003

Přesídlení

Po jednodenním odpočinku jsme se dnes sešli k tréninku. Dnes už to nebylo jako dříve, bylo to jiné. Nejen proto, že náš trénink nebyl na hřišti, ale přemístili jsme se na “leštinský pískáč”, ale hlavně proto, že jsme byl plné zkušeností a dojmů z nedělní soutěže. Nejdřív jsme si chtěly vyzkoušet některé jiné způsoby provedení našich funkcí, ale nakonec jsme usoudily, že bude lepší měnit útok až později, a zatím pilovat ten dosavadní.
Abychom mohli vůbec začít trénovat, musela se nejdříve napustit voda z pískáče do naší nádrže. Chvíli trvalo, než se podařilo vodu nasát, ale nakonec se povedlo. Potom jsme si zkusily dva útoky s vodou, a jelikož nám vše šlo, dnešní trénink jsme skončili a jeli domů.

 

Čtvrtek 28. srpna 2003

Nové terče

Včera se byl náš vůdce spolu s leštinskými hasiči podívat na trénink kolšovských hasičů, aby se inspirovali jejich provedením útoku. Nasbírali tak plno nových zkušeností, z nichž některé chtěli uplatnit při našem výcviku. Změnilo se umístění savic na základně a upravil se agregát. Savice jsou nyní obě položeny vedle sebe na agregátu a na nich je položen košík, oproti původnímu rozmístění jedné savice dole a druhé na stroji. Docílilo se tím lepšího přístupu k savicím a rychlejšího spojení savice s košíkem. Tím se samozřejmě urychlilo nasátí vody a snížil celkový čas útoku. Nasazování košíku a spojování savic jsme si tedy párkrát vyzkoušely, a jelikož jsme zjistily, že nám tento způsob vyhovuje, mohly jsme začít útoky naostro. Dnes jsme také měly poprvé možnost trénovat s terči a s přešlapovou čárou. Terče pro nás vyrobil pan Schlesinger, který také zajišťuje údržbu agregátu. proudařky tak měly poprvé možnost trénovat přesné trefování, o kterém byly přesvědčovány světelným a zvukovým signálem. Vyzkoušeli jsme si tedy několik útoků, abychom zjistili zda neděláme chyby, a aby si proudařky mohly vícekrát vyzkoušet jaké je to trefit se ve velmi krátkém čase do terčů. Nakonec jsme si smotaly svoje hadice a jeli jsme domů.

 

Sobota 30. srpna 2003

Naše druhá soutěž

Dnešní den byl pro nás celý napjatý, protože jsme se chystali na naši druhou soutěž, která se konala ve Zvoli. Jakmile jsme si vše pečlivě nachystali, vyrazili jsme na cestu. Když jsme dorazili, byly jsme odhodlány ukázat vše co jsme se za těch 13 dnů naučily. Trochu nás uklidnilo že jedním z rozhodčích je pan Pelcl z Leštiny, k¨terý nás hned seznámil se všemi klady i zápory tratě. Náš útok se konal hned po útoku mužského družstav z Leštiny, tedy našich kluků. Jakmile nás vyhlásili, začali jsme si chystat výstrojea výzbroj na určená místa. Jak jsme měli vše co jen to nejlépe šlo nachystáno, zaujaly jsme každá svoje místo na startovní čáře. Hned jsme se srovnaly a jak zazněl ten očekávaný tón, který nás vyburcoval k tomu abychom vyběhly, tak jsme začaly co nejlépe ukazovat jak už nám to jde. Ani mokrá trať nás od našeho dobrého výkonu neodradila. Podařil se nám bezchybný útok a náš vůdce spolu s námi byl nadšen. Teč už jen pilovat drobnosti a hlavně rychlost. Skončily jsme na pátém místě což pro nás bylo uklidňující. Za svůj jsme dostaly láhev bílého vína a propisku pro naši vedoucí, aby mohla zapisovat naše výkony a úspěchy. Náš vůdce pan Voráč nás pozval na oslavu našeho vítězství na zahradu jeho domu, kde jsem vše završili velkou oslavou se šampusem, poháry od paní Schlesingerové, vínem atd.

 

Neděle 31. srpna 2003

Třetí soutěž

Po včerejší oslavě jsme se dnes sešli na další závod. Tentokrát jsme jeli do Bohuslavic

kde nás čekala dráha podobná té včerejší. Dnes jsme měli více času si vše prohlédnout a prokonzultovat s našim vůdcem a rozhodčím panem Pelclem, který stejně jako včera, i dnes dělal rozhodčího. Jakmile jsme si všechno prohlédly, tak jsme si nachystaly hadice, savice, rozdělovač, košík a proudnice. Vše jsme měly připraveno a pořád jsme se nějak nemohly dostat na řadu. Nakonec jsme se ovšem dočkaly, ale pro naši smůlu jsme šly po nějakých kačenách, protože celá tčást trati od startovní čáry po základnu byla mokrá. Jelikož jsme Leštinské žabky, nemůže nás však nějaká voda zastrašit. Po startu nám šlo vše pěkně, akorát
Zuzka s rozdělovačem uklouzla. Naštěstí to strojník Renča včas zpozorovala a zpomalila vodu tak, aby Zuzka stačila doběhnout s rozdělovačem až na své místo. Potom to šlo ráz na ráz a náš čas i přes tuto malou kolizi byl opět lepší.

 

 

 

Středa 3. září 2003

Trénink bez rozdělovačky

Náš dnešní trénink se opět konal na leštinském pískáči. Po delší době klidu jsme se sešli, abychom zkusili, jestli jsme nezapomněli, jak máme provést útok. Bohužel se nás moc nesešlo. Chyběla nám Zuzka, která dělá rozdělovačku, protože byla na internátu v Olomouci. Dále nám chyběla jedna proudařka, kterou však s radostí zastoupil Petr Neoral, který je členem leštinského hasičského družstva. Ještě že ti kluci tak rádi chodí na naše tréninky. Ovšem rozdělovač nechtěl nikdo dělat. Nakonec to zkusil Jirka Novotný. Svedli jsme pár útoků a odebrali se k hasičské zbrojnici pověsit hadice. potom jsme se domluvili na příští trénink, který se bude konat v pátek, a šli domů.

 

Pátek 5. září 2003

Návrat rozdělovače

Dnes nám přijela Zuzka, a tak jsme z toho měli velkou radost. Bohužel nás však nenavštívila proudařka Veronika. Útoky se nám dařily dobře, a dokonce celkem rychle. Náš vůdce nás nechtěl dále trápit, a proto jsme jeli domů, abychom se mohli připravit na neděli, kdy se konala naše poslední soutěž tohoto roku.

 

Neděle 7. září 2003

Naše poslední soutěž v tomto roce

Dnes jsme se sešli na naši poslední společnou soutěž v tomto roce. Jeli jsme do Ráječku, kde jsme zjistili, že se neběhá po trávě na kterou jsme byly zvyklé, ale po asfaltu. Na této naší poslední soutěži nám chyběla proudařka Veronika. Moc dlouho jsme nezoufali a půjčili jsme si od “soupeřů” proudařku z Rohle. Byla trochu v děsu z našich hadic, které se pro požární sport příliš nehodí, ale docela rychle se s nimi srovnala. Start nebyl zahájen jako obvykle klaksonem, ale střelbou, což pro nás bylo něco nového. Vše šlo dobře až na savice, které se nějak nechtěly spojit. Jinak byly všichni na svých stanovištích včas. Voda však mohla jít rychleji, ale to se nacvičí. Samozřejmě jsme se ještě koukli na to jak si vedou ostatní soutěžící. Naší pomocnici jsme poděkovali lahví dobrého vína, ze kterého měla velkou radost. Završení naší hasičské sezóny se uskutečnilo velkou zahradní oslavou jak jinak než u našeho vůdce pana Voráče, kde jsme se všichni domluvili, že se sejdeme zase příští rok a natrhneme ostatním pr…!

.